Člověk si zvířata označoval od dávných věků – různými způsoby a z rozličných důvodů. Nejčastěji proto, aby identifikoval svůj majetek.
Označování psů má v našich zemích tradici necelá dvě století. První známky pro psy se v Čechách objevily přibližně v sedmdesátých letech devatenáctého století. V té době byla obcím dána možnost vybírat poplatky za držení psa. Známka tehdy byla jakýmsi dokladem o zaplacení, popřípadě i o prominutí výše zmíněného poplatku či daně. Evidenční známky bývaly vydávány každoročně v odlišném provedení. Obecní úřady si mohly vybírat z řady vzorů, které jim byly nabízeny ražebnami zabývajícími se mimo jiné výrobou těchto známek. Ve většině případů se jednalo o drobná umělecká dílka rozdílných tvarů s vyraženým názvem obce a rokem platnosti, množstvím ozdobných ražeb, typů písma a zobrazením psů. Dále byl na známce otvor pro její zavěšení na obojek psa (přibližně od roku 1930 nabízela pražská ražebna Vladimír Podivín patentovaný způsob vyztužení otvoru proti prodření ocelovým pancéřkem) a dodatečně byla na známky vyrážena pořadová čísla.
Od roku 1909 začaly být vedle evidenčních známek vydávány tzv. známky kontumační. Jejich vydávání bylo upraveno § 42 všeobecného zákona o zvířecí epidemii ze dne 6.8. 1909 říšského R-U zákoníku a měly napomoci při potlačování infekčních chorob šířených zvířaty, zejména vztekliny. Na rozdíl od známek evidenčních byly tyto vyráběny ve shodném provedení a lišily se pouze vyraženým názvem příslušného policejního okresu.
Jak již bylo řečeno evidenční známky byly vydávány obcemi. Výjimku tvořily evidenční známky vydané v oblasti pohraničí ve čtyřicátých letech minulého století, kdy část odtrženého území byla přičleněna k Německé říši. Zde byly mimo zvyklost vydávány známky pro více obcí jednoho tehdejšího zemského kraje.
Po roce 1945 doznalo vydávání známek pro psy několik změn. K jejich výrobě se začaly užívat levnější materiály, zejména železo, zinek a hliník, ale známky také postupně přestávaly potvrzovat zaplacení poplatku. Tuto skutečnost převzala administrativa a proto nebylo nutné vydávat známky každoročně nové. Evidenční známky se nadále vydávaly na delší období, zpravidla na celou délku života psa a na jejich ražbách tak přestávaly být uvedeny letopočty. Nadále si však podle zvyklostí zachovávají různé tvary, písemné označení obcí, které je vydaly a do jejichž evidence zvířata spadají a zpravidla i vyobrazení psa, popřípadě psí hlavy. Zhruba od sedmdesátých let dvacátého století se začínají objevovat i psí známky vyráběné z plastů.
Podle čísla evidenční známky – má li ji pes při sobě, je možné v evidenci obce dohledat jeho majitele.
Vedle psích známek, které plní funkci při evidenci zvířat místními samosprávami, začaly zvířata označovat chovatelské spolky a kluby, které se zabývaly jejich plemenitbou. Chovaná zvířata byla (a některá doposud jsou) označována tetováním. Tetování se provádí pouze u čistokrevných štěňat psů, jejichž rodiče jsou chovnými jedinci daného plemene. Označení je možné do ušního boltce, nebo do slabiny. Obecně se dá říci, že nevýhodou tetování je velmi častá špatná čitelnost, výrazná bolestivost, zejména u tetování do slabiny. Každé tetované zvíře má vystavený průkaz původu, ve kterém jsou zapsáni jeho předci, chovatelská stanice ze které zvíře pochází i majitel zvířete. Souběžně je pes evidován v příslušné plemenné knize. Bohužel zde již není vždy evidován majitel zvířete, ale pouze chovatelská stanice – tedy majitel feny, které se štěně narodilo. Přidělená čísla v uších či slabinách pak slouží k identifikaci psů při vlastní plemenitbě, na výstavách, svodech, bonitacích apod. V poslední době začíná být označení tetováním většinově nahrazováno mikročipy.
Systém označování zvířat mikročipy byl vyvinut v sedmdesátých letech minulého století v USA pro označování dobytka. To začalo nahrazovat bolestivé a snadno pozměnitelné označování zvířat výžehem. V Československé republice se první zvířata označená mikročipy objevila v zoologických zahradách. V roce 1992 nechal označit své stádo koní majitel zvířat v Chrastavě u Liberce a následně začala takto označovat své koně Česká klusácká asociace. Od roku 1997 byla zavedena možnost identifikace pomocí mikročipů také u psů v celé České republice. Jedním z prvních měst, která označování psů mikročipy umožňovala byly m.j. České Budějovice.
V počátcích této metody u nás panovala na trhu značná nejednota co se týká vnitřní struktury čipu i frekvence na které zařízení pracovalo. Mikročipy jedné společnosti nešlo identifikovat čtečkami jiné a podobně. Tuto situaci napravilo přijetí mezinárodně platných norem pro RFID – ISO 11784 a 11785, které upracují systém požadavkům EU (Nařízení EU č. 998/203 o pohybu zvířat v zájmových chovech na území členských zemí EU).
Vlastní mikročip je tvořen kapslí z bioskla, nebo polymeru, o rozměrech cca 2 x 11 mm, nebo 1,4 x 8 mm, v níž je uložena anténa a pasivní nosič nesoucí vlastní identifikační kód. Zavádí se pomocí aplikátoru, injekčně do podkoží, na levou stranu krku, kde dojde k jeho zapouzdření. Mikročip, který odpovídá ISO standardu 11784 a ISO 11785, má patnáctimístný kód, který lze přečíst pomocí speciální čtečky na frekvenci 134,2 kHz. Nevýhodou oproti tetování je skutečnost, že vlastní identifikační číslo lze zjistit jen pomocí speciálního zařízení – čtečky. Výhodou je jednoznačně minimální bolestivost při aplikaci, jedinečnost kódu (žádný jiný pes na světě by neměl mít stejné číslo) nemožnost číslo jakoli pozměnit, nebo ztratit.
V současnosti je v České republice uzákoněna povinnost označovat mikročipem všechny psy, s výjimkou zvířat označených čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Majitelé psů musí zajistit označení u nově narozeného psa ještě před jeho nabídkou k prodeji nebo předáním psa novému chovateli, nejpozději však do 3 měsíců věku psa. Zároveň je povinen zajistit, aby identifikační číslo mikročipu bylo zaznamenáno v dokladu o očkování psa. Souběžně s tím mají jednotlivé obce povinnost zajistit označení všech toulavých a opuštěných psů v obci, kteří dosud označeni nejsou.
Cestování se zvířaty v zájmovém chovu je možné pouze za podmínek stanovených nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013, o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu již od roku 2011. Jednou z podmínek je právě označení zvířat mikročipem. Tato povinnost se netýká pouze psů, ale také koček, nebo fretek.
Nestačí ovšem jen nechat svého psa (kočičku, papouška, fretku nebo jiné zvíře) označit mikročipem! Důležitá je jeho registrace! Vlastní aplikace je pouhým označením. Na zvířeti se na první pohled nepozná, že má mikročip, psa nelze vyhledat pomocí satelitních družic (natož jej ovládat). Pokud někdo nalezne toulavé zvíře, je nutné se nejdříve přesvědčit, zda je – či není označené. V tom Vám pomůže většina veterinárních lékařů, odchytová služba, útulky, ve větších městech městská policie. Pomocí čtečky je aktivován identifikační kód mikročipu. Toto číslo je nutné zadat do vyhledávače, který zkontroluje všechny dostupné databáze mikročipů. Je li váš mikročip registrován získáte kontakt na majitele psa. Ovšem v případě, že se nejedná o registrovaný mikročip, máte psa označeného velmi perspektivní metodou, znáte číslo mikročipu, ale psa musíme umístit do útulku, kde bude čekat, zda se o něj někdo přihlásí naprosto stejně, jako kdyby označený nebyl! A takových zvířat je bohužel stále celá řada.
Od roku 2022 byla dále uzákoněna tzv. Centrální evidence psů – tedy v podstatě státní registr, do kterého mají povinnost zaznamenávat jednotlivé psy, jejich čipy a majitele praktičtí veterinární lékaři a majitelé mají rovněž povinnost hlásit veškeré změny. Tuto databázi má vést Komora veterinárních lékařů. Přesto, že tato zákonná povinnost již platí, Komora dosud nebyla schopna registr zprovoznit.
Pro někoho může být důležitý druh i mikročipu a jeho povrchová úprava či rozměry. Většina mikročipů je vyráběna ze speciálního „biokompatibilního“ skla, které nedráždí. Pro malá plemena s velmi tenkou kůží jsou vhodnější čipy, jejichž povrch není vyroben ze skla ale z polymeru. Jeho předností je pružnost a nižší hmotnost. V současné době jsou na trhu i tzv. mini mikročipy s rozměry 1,4 x 8 mm.
Označování zvířat je nedílnou součástí chovu psů nejen s průkazem původu. Označení by mělo být trvalé, nezaměnitelné a pro zvíře bezpečné a dohledatelné.
